Mezi základní témata diskutovaná v dnešních dnech patří též překážky v práci na straně zaměstnavatelů, tedy situace, kdy zaměstnavatelé nemohou z nějakého důvodu souvisejícího se současnými mimořádnými opatřeními a nouzovým stavem přidělovat zaměstnancům práci. Pojďme se stručně podívat na to, jak to s překážkami na straně zaměstnavatele vlastně je, jaké jsou mzdové nároky zaměstnanců a jaké překážky vlastně dopadají na které typy zaměstnavatelů.

Prostoj

Zákoník práce zprvu hovoří o tzv. prostojích. Prostoj je stav, kdy zaměstnanec nemůže konat práci pro přechodnou závadu způsobenou poruchou na strojním zařízení, kterou nezavinil, dodávkou surovin nebo pohonnými sílami, chybnými pracovními podklady nebo jinými provozními příčinami. Současný právní výklad se kloní k tomu neposuzovat nucené zavření provozu z důvodu krizového opatření vlády jako prostoj. Tato překážka tak najde své užití u těch zaměstnavatelů, kterým se s ohledem na současnou situaci nedostává například dodávek surovin či materiálu k řádnému fungování provozu. Nepřevede-li zaměstnavatel své zaměstnance na jinou práci (po dohodě s nimi), činí nárok zaměstnance na náhradu mzdy 80% průměrného výdělku, ledaže je sjednaná náhrada mzdy vyšší (například s odborovou organizací či stanovena ve vnitřním předpise).

Vládou zakázané provozy

Tou hlavní překážkou v práci na straně zaměstnavatele, kterou v dnešních dnech budeme považovat za relevantní, tak bude tzv. jiná překážka v práci na straně zaměstnavatele, která je definována jako jakákoli jiná, zákonem výslovně nepředvídaná překážka. Dle výkladu Ministerstva práce a sociálních věcí (odkaz zde) je právě tato překážka v práci tím opatřením, které se dotýká zaměstnavatelů, jejichž provozy byly opatřeními vlády zakázány. Zaměstnanci přísluší náhrada mzdy v plné výši průměrného výdělku. Právě s ohledem na to, že tato překážka většinu zaměstnavatelů v současnosti i finančně tíží, připravilo MPSV program na pomoc takovým zaměstnavatelům (příspěvek ve výši 80% vyplácených mezd – odkaz zde).

Částečná nezaměstnanost

Je velmi důležité zde zmínit právní institut tzv. částečné nezaměstnanosti. Ačkoli tomu název moc nenapovídá, jde o takovou překážku na straně zaměstnavatele, která umožňuje zaměstnavateli snížit zaměstnanci rozvrh hodin týdenní pracovní doby z důvodu spočívajícího v dočasném omezení odbytu výrobků nebo omezení poptávky po poskytovaných službách. Jde vlastně o institut pro krizová hospodářská opatření, který umožňuje zaměstnavateli nepropouštět kvalifikovanou pracovní sílu, ale omezit její výdělek. Tento institut tak bude užívat zejména zaměstnavatel, jehož provoz nebyl zakázán, po jeho službách či výrobcích však není poptávka. Naopak je v současné době nejisté, zda i zavřené provozy budou mít možnost postupovat dle tohoto institutu. Výklad MPSV zmíněný výše s tímto nepočítá, je však otázkou, jak bude takový postup v budoucnu posouzen soudy. V případě částečné nezaměstnanosti náleží zaměstnanci za neodpracované hodiny 100% náhrada mzdy. Po dohodě s odbory či vydáním vnitřního předpisu může být tato náhrada snížena až na 60% mzdy za neodpracované hodiny. Zaměstnavatelé si mohou při využití institutu částečné nezaměstnanosti sáhnout i na příspěvek od Úřadu práce ČR. Je třeba říci, že pro jeho získání je potřeba splnit podmínky dle zákona o zaměstnanosti. Jednou z těchto podmínek je pak minimální vyplácení 70% náhrady mzdy zaměstnancům v tomto režimu.

Živelní událost

Jen stručně poukažme na existenci překážky v práci na straně zaměstnavatele způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí. Zaměstnanci nepřevedenému na jinou práci přísluší náhrada mzdy ve výši 60% průměrného výdělku. Ač jsou takové snahy, není dnes výklad pokládající koronavirovou infekci a její šíření za živelní událost všeobecně přijímaný. Nelze tak zaměstnavateli aplikaci tohoto typu překážky na současnou situaci vůbec doporučit.

Závěr

Na závěr je na místě upozornit, že ze strany zaměstnavatele nelze zejména při zavření provozu z důvodu krizových opatření vlády, nicméně ani v případech omezení odbytu výrobků či služeb, postupovat způsobem, kdy nařídí zaměstnanci od druhého dne dovolenou. Právo nařídit zaměstnanci dovolenou sice svědčí zaměstnavateli (nikoli obráceně), ale nelze tak učinit libovolně. Zaměstnavatel je povinen dobu čerpání dovolené zaměstnanci oznámit (nedohodne-li se se zaměstnancem jinak) alespoň 14 dnů předem. Dohodnou-li se zaměstnavatel se zaměstnancem, je možné nastoupit dovolenou klidně již druhý den.

Výše shrnuté informace o překážkách v práci jen částečně pokrývají současný zájem zaměstnavatelů různého druhu o informace na toto téma, poskytují však alespoň základní přehled a orientaci v problematice. Vždy bude třeba tomu či onomu zaměstnavateli doporučit konkrétní postup při uplatňování překážek v práci. Stejně tak bude třeba vždy individuálně posoudit pracovněprávní situaci toho kterého zaměstnance.

První díl našeho nejnovějšího článkového seriálu ohledně pracovního práva a novely zákoníku práce naleznete zde.

Zajímají-li Vás průběžné novinky (nejen) z oblasti pracovního práva, přihlaste se k našemu newsletteru v pravé dolní části stránky.


Mgr. Daniel Urban | advokátní koncipient

daniel.urban@janousekadvokat.cz

Print Friendly, PDF & Email