Každý z Vás ve svém životě již pravděpodobně někdy něco někomu daroval nebo sám od jiného dar přijal. Je to situace, kterou si dokážeme lehce představit a není nám ničím cizí. Známe ale všechna její zákoutí a specifika? Jak darovací smlouvu sepsat, aby byla platná a vyvolávala předpokládané účinky a co vše do ní lze uvést? Odpověď na tuto otázku a mnoho dalších, širší veřejnosti ne zcela povědomých aspektů s tímto smluvním typem spojených, postupně rozebereme v sérii článků, které se budou tímto mnohdy opomíjeným a zlehčovaným tématem zabývat.
Úvodem je třeba říci, že se jedná o dvoustranné právní jednání. To znamená, že k dosažení cíleného výsledku je nutná součinnost obou stran. V případě darovací smlouvy dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje (do budoucna) obdarovanému bezplatně převést věc do vlastnictví a obdarovaný na oplátku takovýto dar nebo nabídku přijímá. Jde o projev vůle dárce a souhlas obdarovaného s ním. Takovýmto jednáním dárce většinou projevuje svůj vděk, štědrost či velkorysost.
Obecné náležitosti smlouvy
Chcete-li mít darovací smlouvu v pořádku a nezapomenout na nějakou její náležitost, neopomeňte následující:
1. Specifikace subjektů – musí být jasně uvedena jména, adresy, rodná čísla (či data narození) dárce i obdarovaného
2. Předmět darování – podrobný popis darované věci (např. v případě darované nemovitosti nutné uvést výměru, číslo popisné, parcelní číslo, list vlastnictví, katastrální území, katastrální úřad)
3. Datum a podpisy dárce a obdarovaného (případně úředně ověřené podpisy viz. níže)
4. Bezplatnost převodu vlastnického práva
Forma
Z úvodní charakteristiky darovací smlouvy se může zdát, že se jedná o jednoduchý a prostý institut. Nicméně je nutné mít stále na paměti a rozlišovat, co je předmětem daru, a na základě toho si zvolit správnou formu darovací smlouvy.
a) Ústní forma
Darování se v zásadě realizuje neformální darovací smlouvou, tj. ústně, mlčky nebo konkludentně (projev vůle učiněný jiným způsobem než slovně – tzn. kývnutím hlavy, potřesením ruky apod.) A to v situacích, kdy je neformální projev vůle natolik určitý a srozumitelný a obsah darování je objektivně zjistitelný. K tomuto dochází nejčastěji v případech, kdy uzavření smlouvy (slib převedení daru) a odevzdání předmětu darování splývá v jeden okamžik. Neformální darovací smlouvu si můžeme představit na jednoduchém případu, kdy k narozeninám dostanete od svých prarodičů knihu, kterou od nich přijmete a necháte si ji.
b) Písemná forma
Jinak je tomu ale při darování věci zapsané do veřejného seznamu. Nejčastěji se setkáváme s darováním nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí. Tady zákon písemnou formu smlouvy vyžaduje a její absence má za následek neplatnost. Hovoříme zde o neplatnosti absolutní, tzn. že se na smlouvu hledí, jako by nikdy nevznikla. Nezapomeňte v takovém případě podpisy na smlouvě úředně ověřit a smlouvu uložit do veřejného seznamu (typicky katastru nemovitostí), to celé na jedné listině, což u jiných potřeba není.
Ničemu ale neuškodí, pokud se rozhodnete a uzavřete darovací smlouvu v písemné formě i v případech, kdy to není podle zákona nutné. Sepisem smlouvy v písemné formě se můžete vyhnout a předejít sporům či komplikacím, které by v budoucnu mohly nastat.
Závěrem je nutné zdůraznit, že dar není nevratný a zákon dárcům vymezuje možnosti, jak dar odvolat, a vzít tak projev své vůle zpátky. O tomto a dalších tématech se více dozvíte v navazujících dílech naší série Darovací smlouva – co vědět a neopomenout.
Zajímají-li Vás průběžné novinky i z jiných právních oblastí, přihlaste se k našemu newsletteru v pravé dolní části stránky.
Mgr. Tereza Šmídová | advokátní koncipientka
tereza.smidova@janousekadvokat.cz
