Veřejnost, zejména ta podnikatelská, již dozajista zaznamenala nová, a tak trochu skrytá, rozhodnutí vlády týkající se současného nouzového stavu a krizových opatření v něm nařízených. Prodloužení současných zákazů, zejména zákazů některých provozů či zákazu volného pohybu osob, se již po dni 24.3.2020 neděje usneseními vlády (někdy též nazývanými „krizová opatření vlády“), nýbrž mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví ČR. Jaké má tato zdánlivě nenápadná právní změna dopady na právní režim skutečností, o kterých jsme na tomto blogu již dříve informovali?

Podívejte se:

Náhrada škody státem ve světle aktuální situace

Podnikatelé bezprostředně dotčení vládními zákazy již zahájili diskuzi nad kompenzacemi, které by mohli za zastavení a omezení svých provozů po státu žádat. Jak jsme informovali v předchozím příspěvku na toto téma (zde), bylo možno zde spatřovat cestu skrze krizový zákon (zák. č. 240/2000 Sb.), resp. skrze jeho dnes již dobře veřejnosti známý § 36 krizového zákona. Tato cesta se však výše popsanou změnou zdá být uzavřena. Je tomu tak ale doopravdy?

Krizový zákon počítá s náhradou škody osobám bezprostředně dotčeným krizovými opatřeními vlády, tedy usnesením vlády na podkladě krizového zákona. Na osobách, jak jsme informovali, pak leží zejména povinnost škody prokázat a povinnost dodržet relativně krátkou 6-měsíční lhůtu k uplatnění nároku.

Nově jsou „vládní zákazy“ stanoveny mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ČR (MZČR). Tato opatření již nejsou usneseními vlády, nýbrž tzv. opatřeními MZČR, a již nejsou vydávána na podkladě krizového zákona, nýbrž na podkladě zákona o ochraně veřejného zdraví (č. 258/2000 Sb.). Zákon o ochraně veřejného zdraví již však žádné ustanovení o náhradě škod způsobených těmito omezeními nestanoví (pomineme-li nesprávný úřední postup), naopak zákon stanoví, že náklady nese osoba, které je povinnost uložena. Škody tak dle tohoto zákona po státu žádat nelze.

Z výše uvedeného však vyvstává mnoho otázek, jejichž zodpovězení bude trvat jistě dlouhou dobu a některé odpovědi vyřknou soudy až za mnoho let. Je vůbec dle práva v pořádku, aby taková omezení základních lidských práv byla realizována opatřeními MZČR? Jsou tato opatření vůbec obyvatelstvu správně doručována/vyhlašována? Není jediným účelem náhlé změny snaha vyhnout se náhradám škody? Nebudou tedy jednou soudy tato opatření posuzovat jinak? Bude moci například podnikatel žádat po státu alespoň nějakou náhradu škody?

Na poslední položenou otázku existuje předběžný právní názor, že zatím není v současné době důvod se domnívat, že by podnikatel, jemuž vznikla škoda od 14.3.2020 do 24.3.2020 (tedy v době, kdy zákazy existovaly na podkladě usnesení vlády o krizovém opatření) neměl dle § 36 krizového zákona na tuto škodu nárok. Lze se setkat i s právním názorem, že výše popsaná změna podkladového zákona nemá na náhradu škod dle krizového zákona žádný vliv. Tedy že je možno nadále nárokovat i škody vzniklé po prodloužení opatření, jelikož se stále jedná o krizové opatření v důsledku nouzového stavu a vláda svými usneseními bere tato opatření na vědomí. Naopak reakce státu na tyto právní názory spočívá v tvrzení, že nárok dle toho či onoho zákona má jen ten, komu byla způsobena škoda na jeho vlastnictví (majetku) či nařízeno konání prací. Ukazuje se tak, že právní bitvy o náhrady škod se skutečně teprve povedou.

Zatím každému podnikateli, kterému vzniká či vznikla škoda, nadále doporučujeme škody řádně dokumentovat a vyčíslovat. Kdyby se v budoucnu prostor pro jejich náhradu otevřel, bude třeba mít k dispozici důkazy podporující uplatňovaný nárok.

 

Sankce za nedodržování opatření

Dříve jsme zde již upozorňovali na sankce hrozící za porušení krizových opatření. Jak jsme konstatovali, v oblasti přestupkové vždy záleželo na tom, zda se jednalo o porušení zákona o ochraně veřejného zdraví, nebo krizového zákona. Zatímco sankce v krizovém zákoně jsou relativně nízké (viz minulý článek zde), pokuty hrozící za porušení zákona o ochraně veřejného zdraví jsou až milionové.

V tomto duchu je tak třeba upozornit, že s ohledem na výše nastíněnou, nenápadnou změnu podkladového zákona, na základě kterého jsou opatření vydávána, dnes hrozí za většinu protiprávního chování osob v rozporu s mimořádnými opatřeními MZČR právě ona až 3.000.000 Kč sankce.

Ačkoli porušování těchto opatření i z důvodu ochrany našich blízkých není na místě, je třeba na tuto skutečnost veřejnost upozornit.

Další, dozajista dynamický vývoj naše kancelář i nadále sleduje. Sledujte jej s námi.

Zajímají-li Vás průběžné novinky z různých právních oblastí, přihlaste se k našemu newsletteru v pravé dolní části stránky.


JUDr. Jiří Janoušek | advokát

jiri.janousek@janousekadvokat.cz

 

 

Print Friendly, PDF & Email