Pozůstalostní řízení v České republice může proběhnout překvapivě hladce, bez zbytečných průtahů a stresu — a to i v případech, kdy jsou do něj zapojeny zahraniční fyzické osoby. Klíčem k takovému průběhu je nejen znalost českého právního prostředí a všech procesních kroků, ale především opora ve zkušeném zástupci, který celý proces převezme na svá bedra. Ten za Vás zajistí přípravu a podání veškerých potřebných dokumentů, zastoupí Vás při jednáních s notářem či soudem a důsledně ohlídá, aby byly Vaše práva a zájmy chráněny v každém okamžiku řízení.
Náš průvodce Vám nabízí přehled toho, jak pozůstalostní řízení v České republice probíhá, kdo jej vede a jaké kroky jsou vhodné v situacích, kdy zůstavitel nebo dědic žije či vlastní majetek mimo území ČR. Se správným odborným vedením se i složitá mezinárodní dědická agenda může proměnit v proces, který probíhá s jistotou, přehledně a s minimální zátěží pro Vás, ať už jste v České republice fyzicky přítomni, nebo vše řešíte na dálku.
Průběh pozůstalostního řízení v ČR ve zkratce
- Pověření notáře
Řízení o pozůstalosti (běžně označované jako dědické řízení) v České republice začíná okamžikem smrti zůstavitele. Ve většině případů se soud dozví o smrti zůstavitele od matričního úřadu a zahájí řízení z úřední moci.
Soud následně pověří notáře (tzv. soudního komisaře) k vedení pozůstalostního řízení. Při určení notáře se soud řídí rozvrhem práce, který stanoví kritérium výběru konkrétního notáře, a kritéria mohou být různá – od data narození zůstavitele po den úmrtí zůstavitele.
- Předběžné šetření
Notář nejprve provede tzv. předběžné šetření, za jehož účelem nařídí jednání. Na jednání předvolá vypravitele pohřbu a osoby, o kterých má za to, že jsou dědici zůstavitele. Během předběžného šetření notář dotazy na zúčastněné osoby předběžně zjišťuje okruh dědiců a rozsah majetku a dluhů zůstavitele.
Na základě zjištěných informací se pak notář zejména dotazuje jednotlivých bankovních institucí, zdali zůstavitel u nich měl zřízený účet, stejný dotaz je pak směřován i na zdravotní pojišťovnu či Českou správu sociálního zabezpečení (zvlášť pobíral-li zůstavitel sociální dávku).
Notář též nahlédnutím do evidence listin zjišťuje, zdali zůstavitel pořídil závěť či jiný typ pořízení pro případ smrti.
- Jednání, vydání rozhodnutí
Notář poté předvolá osoby, o kterých má za to, že jim svědčí dědické právo, k dalšímu jednání a seznámí je se zjištěným majetkem i případnými dluhy. Zároveň poučí dědice o jejich právech, zejména o možnosti dědictví odmítnout, vzdát se jej či uplatnit instituty směřující k omezení odpovědnosti dědiců za dluhy (tzv. výhradu soupisu pozůstalosti a konvokaci věřitelů).
Typicky se dědicové na rozdělení pozůstalosti dohodnou mezi sebou. Pokud však k takové dohodě nedospějí, rozdělí na základě pravidel stanovených zákonem pozůstalost notář.
Notářem vydané konečné rozhodnutí pak slouží k prokázání dědicům jako osob oprávněných nakládat s pozůstalostním majetkem, typicky k převodu peněžních prostředků z účtů zůstavitele, či jako vkladová listina do katastru nemovitostí a jiných veřejných seznamů a rejstříků.
V případě, že zůstavitel byl v manželství, které v době smrti zůstavitele existovalo, pak je nejprve před samotným řízením o pozůstalosti vypořádat společné jmění manželů. Pro tyto účely též notář zjišťuje, zdali manželé uzavřeli smlouvu o modifikaci společného jmění.
Jaká specifika má dědické právo, když se mu do cesty postaví státní hranice?
V otázce mezinárodního dědictví (typicky v případě, kdy zůstavitel má majetek ve více zemích) je nutné prvně vyjasnit následující otázky: “právem kterého státu se budeme v pozůstalostním řízení řídit?” a “orgány kterého státu jsou příslušné jej provést?”.
Zde nám vstupuje do hry Evropská unie, kde od roku 2015 platí jednotná úprava dědického řízení, a to stanovená nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 650/2012 (tzv. Evropské nařízení o dědictví). Další informace k této tématice naleznete v tomto našem článku.
Toto nařízení zavádí zásadu, že pozůstalostní řízení se vede v zemi a podle práva tohoto státu, kde měl naposledy zůstavitel obvyklé bydliště, tedy kde naposledy skutečně a dlouhodobě pobýval (není zde tedy rozhodující státní příslušnost zůstavitele).
Právo, podle kterého má být vedeno řízení o pozůstalosti, tzv. rozhodné právo, si nicméně může určit i sám zůstavitel, a to typicky ve své závěti. Pozůstalostní řízení pak bude probíhat v zemi, kde měl zůstavitel poslední obvyklé bydliště, ale bude se řídit právem státu, které zůstavitel určil za rozhodné. Například tedy německý občan žijící dlouhodobě v České republice určí za rozhodné právo ve své závěti německé právo, bude pak pozůstalostní řízení probíhat před českým notářem, ale podle německého dědického práva. Český notář bude německé právo aplikovat zejména v posouzení podmínek a pravidel dědění, tedy například zákonnou posloupnost, náležitosti závěti a jiné.
Zmiňované nařízení také usnadňuje uznávání rozhodnutí mezi členskými státy EU. K prokázání postavení konkrétní osoby za dědice v jiných státech EU slouží Evropské dědické osvědčení (EDO), které vydá notář nebo soud v zemi, kde proběhlo řízení. Evropské dědické osvědčení slouží jako průkaz o nabytí majetku nacházejícího se na území jiného státu než státu, na jehož území probíhalo řízení o pozůstalosti.
Je ale dobré vědět, že toto evropské nařízení se nevztahuje na všechny státy ani na tzv. common law jurisdikce. Pokud měl zůstavitel vazbu na zemi nevázanou tímto nařízením, je velice pravděpodobné, že proběhne více řízení o pozůstalosti nezávisle na sobě v těchto zemích (každá z nich například bude rozhodovat o majetku ve své zemi).
Co se děje, když je zůstavitel či dědic zahraniční fyzická osoba?
Zůstavitelem je zahraniční fyzická osoba:
Pokud je zůstavitelem zahraniční fyzickou osobou, která zemře zde v České republice nebo zde měla trvalý či obvyklý pobyt, pak se bude postupovat stejně, jako by zemřel český občan, tedy prostřednictvím soudu a pověřeného notáře. Notář pak bude spolupracovat s příbuznými i úřady v zahraničí a ověřovat zahraniční dokumenty. Pokud měl zůstavitel bydliště mimo ČR, ale majetek v ČR (např. nemovitost), proběhne zde dodatečné řízení, které se týká pouze majetku zde v České republice, pokud v jiném řízení o pozůstalosti vedeném orgány jiného státu nebylo vydáno Evropské dědické osvědčení.
Dědicem je zahraniční fyzická osoba:
Pokud dědictví projednává český notář, není překážkou, že některý z dědiců je cizí státní příslušnosti nebo má bydliště v zahraničí – má plné právo dědit za stejných podmínek jako tuzemský dědic.
Notář s ním může komunikovat prostřednictvím advokáta, konzulátu, poštou či jiným elektronickým prostředkem.
Osoby mající bydliště v zahraničí mají dle české právní úpravy delší lhůtu pro uplatnění svých práv v řízení o pozůstalosti.
Pakliže zahraniční fyzická osoba neovládá český jazyk, může být na jednání přítomen tlumočník.
Po právní moci rozhodnutí si tato osoba může majetek převést na své jméno, např. v katastru nemovitostí.
Shrnující doporučení na závěr
Věříme, že Vám náš krátký průvodce pomohl nahlédnout pod pokličku pozůstalostního řízení a lépe porozumět jeho základním stavebním kamenům. Každý jednotlivý případ je však jedinečný a v sobě často skrývá nuance, které mohou významně ovlivnit výsledek celého řízení. Ať už jde o správnou interpretaci závěti, vypořádání majetku s mezinárodním prvkem, řešení sporů mezi dědici či ochranu Vašich práv vůči třetím osobám, zkušené vedení odborníka může být klíčem k hladkému a bezpečnému průběhu.
Pokud tedy hledáte jistotu, že žádný detail nezůstane opomenut a že každý krok bude učiněn v souladu s právem i s Vašimi osobními zájmy, neváhejte se na nás obrátit. Rádi se staneme Vaším spolehlivým průvodcem celým procesem — od prvotního posouzení situace přes přípravu a podání všech potřebných dokumentů až po úspěšné završení řízení. Společně zajistíme, aby se i složité právní otázky proměnily v jasnou cestu k Vašemu cíli.
Zajímají-li Vás průběžné novinky i z jiných právních oblastí, přihlaste se k našemu newsletteru v pravé dolní části stránky.
JUDr. Jiří Janoušek | advokát
jiri.janousek@janousekadvokat.cz
